Blahoslavená Maria Merkert
(1817-1872)
– Zakladatelka
Kongregace sester svaté Alžběty
„Naděje je darem zdarma daným. Podstatou naděje je víra a naděje je květem víry“, řekl kardinál Ballestrero. Ctnost naděje spatřuje cíl života v Bohu, bytí naplňuje jedinou touhou po Bohu. Ve své encyklice o křesťanské naději, Spe salvi (č. 27) papež Benedikt XVI. kategoricky zdůrazňuje: „Kdo nezná Boha, může mít množství nadějí, ale nakonec je bez naděje, bez velké naděje, která podpírá celý život“ (srov. Ef 2,12). Dnešní svět naději potřebuje! Nabízí se otázka: Jak formovat sám sebe v křesťanské naději, jak vychovávat osoby a společenství ve způsobu života, který je naději otevřený? Co učinit, aby naděje byla patrná v každodenním životě, při naplňování konkrétních úkolů, při svědectví o Kristově lásce? Ve zmíněné encyklice Svatý otec dále píše: „Lidský život je putováním. K jakému cíli? Jak k tomuto cíli nalezneme cestu? Je to, jako kdybychom na plavbě po často temném a rozbouřeném moři dějin vzhlíželi ke hvězdám, aby nám ukazovaly cestu. Pravými souhvězdími našeho života jsou lidé, kteří dokázali správně žít, jsou nám světly, zářícími nadějí. Světlo samotné je jistě Ježíš Kristus, slunce, které vyšlo nad všemi temnotami dějin“ (č. 49).
Blahoslavená Matka Maria Luiza Merkert. Víme, že s hrdostí nosila jméno, které přijala ve svátosti křtu a věta, která je vyryta na kříži stojícím nad jejím hrobem říká: „Milovaná Bohem i lidmi, vzpomínka na ni je požehnáním.
Jméno Maria je hebrejského původu; Miriam znamená „krásná“ nebo „spanilá“. Původní hebrejský význam tohoto jména byl pozměněn na Mariam – naplněná radostí. Odtud v egyptštině jméno Maria zní: meri-jam, „milovaná Bohem“, „milující Boha“. Dále jméno Luiza v portugalštině znamená Alžběta, to znamená „plná Boha“. A pokud tato dvě jména spojíme, Maria Luiza, dojdeme k významu „Bůh je její plností“. K těmto dvěma jménům sestry připojovaly: „od Dítěte Ježíše“.
Každý člověk je svými myšlenkami a činy závislý na době, ve které vyrůstal. Každá doba pak má svá světla a své stíny. Měl je středověk i století XIX. a má je i naše století.
Historie života Marie Luizy Merkert je poznačena dětstvím, byla sirotkem v důsledku epidemie způsobené třemi válkami s Prusy; řeholní život odráží atmosféru mezi státem a církví, které v té době nežily v souladu.
Narodila se v roce 1817 v Nysie ve Slezku v měšťanské rodině. Den po svém narození byla pokřtěna. Její otec, Karel Antonín, byl naverbován do vojska a ze svého žoldu zakoupil dům a následně prostřednictvím zednického řemesla rodinu živil. Její maminka Barbora pocházela přímo z Nysie. Maria Luiza měla o čtyři roky starší sestru Matyldu. Rodina žila chudě a prostě.
V rodinném domě panovala náboženská atmosféra. Její rodiče byli členy bratrstva Kristova hrobu, což pro ně bylo oporou při výchově a vzdělávání dcer. Soucit s chudými, lásku k modlitbě a prostou práci si vypěstovala právě doma.
Už jako velmi malá chodívala se svou matkou pomáhat chudým a potřebným. Paní Barbara se snažila, aby její děti byly vychovávány v katolickém duchu. Usilovala o to, aby měly alespoň základní vzdělání a díky tomu mohla malá Maria absolvovat Městskou dívčí katolickou školu. Školní prostředí bylo charakterizováno vysokými morálními a náboženskými požadavky. Maria se učila dobře a do školy docházela pravidelně, naučila se psát, počítat, získala vědomosti z biologie, zeměpisu, dějepisu, poznala Písmo svaté a katechismus. Osvojila si základní pravidla chování. Jak doma tak i ve škole se naučila základním úkolům, které měly na starosti ženy.
Láska a zbožnost její maminky a výuka v katolické škole zformovaly její osobnost a otevřely její srdce Boží lásce.
Maria Luiza byla dobrou dcerou a sestrou, pečovala o svoji nemocnou maminku až do chvíle její smrti. O čtyři roky později se stejně starala o svoji sestru, zasaženou tyfem; v té době ošetřovala i další obyvatele Prudnika, také nakažené tyfem. Její sestra zemřela roku 1846. Naplno se projevila její služba konaná v dětství při doprovázení maminky.
Všechno to dělala z lásky k Bohu. Spolu se svojí sestrou Matyldou poskytovala službu potřebným nezištně, zdarma. Později se k nim připojila jejich kamarádka ze školy, Františka a dále jedna obyvatelka Nysie, Klára. Tím, že dohromady byly 4, utvořily komunitu, která poskytovala pomoc chudákům ve městě. Pro tuto službu se snažily získávat potřebné prostředky.
Postava kněze Františka Xavera Fischera, vikáře u kostela svatého Jakuba, byla v životě Marii Luizy Merkert znamením Boží vůle. Stal se jejím duchovním vůdcem a pečoval o mladou komunitu. Radil jim, aby se spojily s jinými děvčaty, která se v Nysie věnovala podobné službě. 27. září 1842 se tyto čtyři dívky odevzdaly Bohu a s kněžským požehnáním zpovědníka začaly organizovanou službu nemocným ve městě.
Po druhé Maria Luiza díky vedení kněze Františka X. Fischera, v roce 1846 rozpoznala Boží vůli, když vstoupila do noviciátu sester Boromejek v Praze. Boží plán s ní byl však odlišný, v roce 1848 wroclawský biskup povolal sestry Boromejky z Prahy do Nysie. Ale Maria Merkert se v roce 1849 měla vrátit do Nysie na žádost obyvatel, aby pokračovala ve službě chudým. V červnu roku 1850 proto definitivně opustila noviciát sester Boromejek, aby uskutečňovala to, co pociťovala ve svém svědomí před Bohem. Žít pro Krista pro ni znamenalo sjednotit se s ním v bližním. Svou touhu zasvětit se službě trpícím vyjádřila slovy: „Jsme rozhodnuty s dvojnásobným zápalem zasvětit své síly trpícím a také všem, kteří budou o naši pomoc žádat. Nelekáme se žádné obtíže a oběti.
Neodradí nás ani myšlenka, že nemoc prvního potřebného by byla příčinou naší smrti. Doufáme, že přijdou nová děvčata, která z lásky k Bohu nebudou mít strach obětovat v mladém věku život spolu s námi“.
Vidíme, že blahoslavená Maria Luiza se s doufajícím srdcem se otevírala naději, kterou jí Bůh nabízel. Byla přesvědčená, že její život má být cele odevzdán Bohu prostřednictvím služby nejpotřebnějším. Tento postoj se zrodil v hluboké modlitbě, ve které u Boha prosila o nasměrování života. Na cestě služby druhým lidem se setkávala s neporozuměním a obtížemi. Nikdy nezoufala, protože chtěla vždycky plnit Boží vůli. Vždy odpouštěla, zvláště kněžím, kteří její práci nepřáli a neumožňovali jí přistupovat ke svatému přijímání. Církev milovala jako svoji matku, protože tak ji miloval sám Ježíš, když ji obmyl svou vlastní krví. Prostřednictvím lásky ke Kristu přijímala všechno utrpení jako semínko ještě krásnější církve. Služba Marie Luizy byla s nadšením přijímána chudými, ne vždy ale byla provázena přízní lidí z církve.
Jen láska k Bohu je „nakažlivá“. Šedé Sestry Marie Luizy bylo možné spatřit všude, rozdělovaly to, co samy přijaly. Potřební čerpali z modliteb sester, léčila je jejich láska, důvěra, naděje. Sestry se tak staly hvězdami, ozařujícími léta XIX. století.
Vraťme se ještě zpátky k okamžiku, kdy Maria Luiza opustila noviciát sester Boromejek v Praze. Maria Luiza žila naplno vědomím, že má pouze Boží milost, své ruce a ruce své přítelkyně Františky, připravené ke službě potřebným. Wroclawský biskup vydal pastýřský list, ve kterém napsal, že novicky, které opustily noviciát, nemohou založit společenství sester. I přes tuto obtíž Maria Luiza obnovuje společenství těch, které pečovaly o chudé, protože věděla, kdo to od ní požaduje, byl to Bůh. Trpělivě čekala na rozhodnutí pastýřů církve. Protože své „protivníky“ nekritizovala, svým pokorným jednáním si získala obyvatele města a to způsobilo, že se jí začaly hlásit nové kandidátky. Tato skutečnosti znamenala otevření nových domů. Dostala potvrzení diecézního biskupa a později i schválení Svatého Stolce. V roce své smrti napsala: „S hlubokou vírou a živou důvěrou v obtížích, utrpení a radostech, jsme viděly milující Boží ruku, která nás provázela a všechno řídila“.
Blahoslavená Maria Luiza přijala do řeholního společenství 500 děvčat s kterými založila 90 řeholních domů. Kongregace sester, kterou řídila, je možno srovnat s velkým útulkem, kde lékařem všech ran duší i těla chudých, kterým sestry posluhovaly, byl sám Ježíš Kristus. V tomto společenství je slyšet Ježíšovo tlukoucí srdce.
Dne 14. listopadu 1872, za přítomnosti biskupa a spolusester, zakončila své pozemské putování největší žena Slezska XIX. století, Maria Merkert od Dítěte Ježíše.
Činy blahoslavené Marii Luizy Merkert byly srovnávány s činy Dobrého Samaritána z evangelia a je proto nazývána Samaritánkou.
Pověst o její svatosti přetrvaly zkoušku času, války, společensko politických nepříznivých období a po 135 letech od smrti byla církví prohlášena za blahoslavenou. Slavnost blahořečení se konala v Nysie, městě, ve kterém se narodila, žila, sloužila, zemřela a kde jsou uchovávány její ostatky.
Blahoslavená Maria Luiza často sestrám připomínala: „Pro chudé, kteří přicházejí místo Boha, musí být připraveno vždy chutné jídlo. Jak bychom se styděly, kdyby se náš Spasitel před nás postavil ve starém oblečení, které od nás dostal. Běda nám v den soudu! Prosím pečujte o chudé a nemocné s láskou a trpělivosti, s plným vědomím svého povolání“. Byla bližním každému člověku, nehleděla na stav, vyznání, společenské postavení či národnost. Vždy sloužila nezištně.
Blahoslavená Maria Luiza napsala: „Modlitba je nejcennější balzám, který s velkou mocí vystupuje před Boží trůn, a nám umožňuje už zde na zemi pociťovat jeho vedení a útěchu“. Modlitba pro ni byla každodenním pokrmem duše. Volné chvíle trávila v kapli u Ježíšových nohou. „Dobrý Bůh je se všemi, kteří mu důvěřují. Udělejme vše, co je v naší moci a ostatní doplní sám Bůh. Naše naděje stojí nad obzorem toho, co prožíváme a je předznamenáním chuti toho, co budeme zakoušet na věčnosti“.
Blahoslavená Maria Luiza ve chvíli, kdy opouštěla tento svět, dala svým spolusestrám za vzor Marii v tajemství navštívení svaté Alžběty. Maria je pro nás vzorem otevřenosti Božímu daru i k přijetí milosti prostřednictvím člověka. Je vzorem plného odevzdání se nade vše milujícímu Bohu. Po její smrti sestry přijaly jako první řeholní jméno Maria.
Máme povinnost následovat svaté. Blahoslavená Maria Luiza si za patronku zvolila svatou Alžbětu. Ji prosila o přímluvu u Boha, následovala její odevzdanost Bohu i službu bližnímu. Namísto kající praxe zavázala sestry, aby přijaly Boží milosrdenství, které proměňuje srdce, napravuje myšlenky a skutky.
* * *
Myšlenky bl. Matky Marie Luizy Merkert
* Bůh je mým dobrým Otcem a shlíží na mě s láskou.
* Bůh své pomoci nikomu neodmítá.
* V starostech, utrpení a radostech jsme díky hluboké víře a důvěře viděly milujícího Boha, jež nás vede a vše řídí.
* Od Srdce Ježíšova se učíme trpělivě snášet slabosti našich bližních.
* Vytrvalou modlitbou můžeme zvítězit nad špatnými návyky a získat pokoj srdce.
* Chceme jen činit dobro, milovat všechny v Bohu a jestliže už nic nemůžeme udělat, chceme se alespoň modlit.
* Buď Bohu chvála, že dává horlivost v práci, trpělivost v utrpení, odvahu v hodině smrti.
* * *
Litanie k blahoslavené
Marii Luize Merkert
Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se.
Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa, …
Bože, Duchu svatý, …
Svatá Maria, oroduj za nás.
Svatý Josefe, …
Svatí andělé strážní, orodujte za nás.
Svatá Alžběto Uherská, oroduj za nás.
Svatý Kosmo a Damiáne, orodujte za nás.
Blahoslavená Maria Luizo Merkert, oroduj za nás.
Velká ženo Slezska, …
Dcero svaté Alžběty, …
Matko chudých, …
Anděle dobroty, …
Perlo v koruně slezského lidu, …
Poslušná církvi, …
Milující modlitbu, …
Vnímavá pro hlas Ducha svatého, …
Věrně setrvávající v Božím Srdci, …
Předchůdkyně ambulantní a charitní péče, …
Pečovatelko nemocných, …
Sytící hladové, …
Pečovatelko dětí, …
Bdící u umírajících, …
Vykonávající prostou službu, …
Služebnice s radostným odevzdáním, …
Přinášející milosrdenství, …
Starající se o vojáky, …
Otevřená k lidem jiných vyznání, …
Přinášející Krista druhým, …
Nezoufající v protivenstvích, …
Silná v utrpení, …
Snášející nespravedlnosti, …
Připravená k oběti, …
Hledící do budoucnosti s optimismem, …
Nečekající na pochvaly, …
Svědomitá v povinnostech, …
Příkladná pro druhé, …
Pokorná a odpouštějící, …
Chápající a laskavá, …
Slezská Samaritánko, …
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, …
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, …
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, tys udělil blahoslavené panně Marii Luize milost následovat Krista ve službě chudým a nemocným. Na její přímluvu a podle jejího příkladu nám dej, abychom věrně plnili tvou vůli a ochotně konali skutky lásky a zasloužili si tak přijetí do společenství blahoslavených ve tvém království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
|
